Ponorky Holland byly vybaveny třemi trubicem, pro větrání lodi a baterií a dodávku čerstvého vzduchu pro motor. Měli velmi nízký volný bok, který omezoval operace na oblsat pobřežních vodách a to pouze v klidných podmínkách. Periskop byl za příklopu a byl vyztužen dráty, neboť postrádal dostatečnou pevnost. Hlavní problém s periskopu bylo, že optická hlavice nebyla otočná měla jen rozsah 180° dopředu. Pro pohled dozadu se celá překlopila což sebou přineslo, že při pohledu na příď, byl objekt pohledu vidět ve normální poloze, objekt na boku byl viděn na straně a při pohledu vzad byl objekt vidět obráceně. Magnetický kompas musel být umístěn v kompasnice na horní palubě, protože nemohl být v celoocelovém trupu ponorky. Když se ponorka potopila, byla růžice kompasu zobrazována přes malý periskop a osvětlena elektrickým světlem žárovky. Postu potápění byl velmi pomalý, trvalo 2 - 10 minut, aby se loď potopila do periskopové hloubky.